První
Rosa padá ráno
na luční trávu
moje drahá dámo
dal bych si krávu.
Druhá
Na Tvá víčka zavřená
lehoučce se snáší
drobné kapky vášně
a napodobit věrně
křivky Tvoje zkouší.
Ta voda studená
víčka Tvá zavírá.
Jakoby celý svět
noc skryla věčností
a pláně sněžné pak
chtějí Tvé přednosti
ukryté v očích Tvých,
navždycky uschovat.
V očích tak hlubokých...
Třetí
Kapka vody stéká
na hebké pleti Tvé.
Proč jen jsou výrazy
její tak spletité.
I krápník ledový
úsměv Tvůj roztaví.
Tvá zloba zničí svět,
Tvá něha postaví.
A když jsi tajemná,
do hlubin beze dna
navždy se uschovám.
Pohlcen vášní Tvých
rtů vlhkých horoucích
do hlubin propadám.